"Pojď si sednout," řekl po chvíli. "Promluvíme si. Teď už přestává všechna legrace."
Äsa Torellová mlčela. Šla do obývacího pokoje a sedla si do křesla. Kollberg šel do předsíně a položil revolver na přihrádku na klobouky. Pak si svlékl sako, sundal si kravatu, rozepnul si límec košile a vykasal si rukávy. Šel do kuchyně, vypláchl kastrol, uvařil dva šálky čaje, odnesl je do pokoje a postavil je na stůl. Nakonec ještě vyprázdnil popelníky, pootevřel jedno okno a sedl si.
"Tak to bychom měli," řekl. "V první řadě bych rád slyšel, co jsi myslela tím Żv poslední době®. Říkala jsi, že se mu v poslední době líbilo chodit ozbrojený."
"Mlč prosím tě," řekla tiše Äsa. Po několika vteřinách dodala:
"Počkej."
Skrčila nohy, až se chodidly opírala o okraj křesla, sevřela si rukama kolena a seděla bez hnutí.
Kollberg vyčkával.
Přesněji řečeno čekal patnáct minut a po celou tu dobu o něho Äsa pohledem ani nezavadila. Oba mlčeli. Nakonec se mu podívala do očí a řekla:
"Tak, a teď začni."
"Jak je ti?"